Atelier (République Tchèque) : SVĚT TEREZY VLČKOVÉ
Ještě nedávno Terezu Vlčkovou (1983, viz At. č. 4/05, 8/07, 2, 3, 9/08) znal jen málokdo. Po úspěchu na Prague foto (viz At. č. 9/08), na němž získala cenu UniCredit Bank Young Talent Award pro nejlepšího zastoupeného autora ve věku do 35 let a prodala nejvíce snímků z celého veletrhu, se její uhrančivá díla začala intenzivně objevovat v novinách, časopisech i v televizi. Po účasti na Měsíci fotografie v Bratislavě (viz At. č. 3, 24/06) a na letošním Mezinárodním festivalu fotografie v Lodži bude ještě v létě zastupovat společně s Kateřinou Držkovou a Ditou Pepe českou fotografii na Setkáních fotografie v Arles, v září se pak její práce objeví na výstavě Identita mladých českých fotografek na fotografickém bienále v Lyonu a v expozici ITF na veletrhu Photokina v Kolíně nad Rýnem. Skutečně mimořádný úspěch tato mladá autorka, která souběžně studuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a v Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, nyní slaví na festivalu Transphotographiques v Lilie, kde je představena hned na třech samostatných výstavách. Skvěle obstojí i v bezprostředním sousedství děl světově proslulých tvůrců Joela Petra Witkina, Karla Lagerlelda, Jeanloupa Sieffa, Petra Knappa a dalších.
Její práce zpravidla stojí na hranicích volné tvorby a módní fotografie, někdy zachycují konkrétní módní kreace (třeba v případě cyklu Little Garden jde o modely mladého českého návrháře Ondřeje Adámka), jindy jsou to šaty po babičce. Podobně jako bývá vágní styl fotografií Terezy Vlčkové, bývá neurčitá i jejich časová zařaditelnost. Autorka se totiž často inspiruje uměleckými díly z různých období a nechává nás v nejistotě, kdy a kde se vlastně scény na jejích fotografiích odehrávají. Velký význam v tom mívá i nadpozemsky nádherná příroda bez jakýchkoliv civilizačních zásahů, s níž ženy a dívky před kamerou dokonale souzni, již se zcela odevzdávaji, s niž se snaží splynout. Příroda je zde jakýmsi ideálem krásy, čistoty, neposkvrněnosti i duchovní hloubky. Samotné modelky (mužské postavy se dosud na fotografiích Terezy Vlčkové neobjevily), které někdy více než skutečná děvčátka, dívky a ženy připomínají panenky či figuríny z výkladních skříni, působí neurčitě a tajemně. V pohádkové atmosféře a sladkobolnosti idealizovaných mladých žen na lesních mýtinách a horských loukách z cyklu Little Garden můžeme najít vzory obrazů anglických preraffaelitů, kdežto ostré jasné barvy, akcent na vyumělkovanou líbivost a vědomá exploatace kýče zase mohou připomenout práce Pierra & Gillese (viz At. č. 19/96, 4, 8/97, 21/00, 22/01, 21/04). Už název dalšího souboru fotografií snově levitujících křehkých dívek na vrcholcích beskydských kopců ze souboru A Perfekt Day. Elise sugeruje Alenku spisovatele a piktorialistického fotografa Lewise Carrolla. Ve výskocích křehkých dívek, jimiž se snaží dostat z gravitace reálného světa a vznést se z přízemnosti do duchovních výšek, najdeme inspiraci symbolistickými díly z přelomu 19. a 20. století. U někdy až magických portrétů dvojčat z nejnovějšího cyklu Two zase najdeme paralely s díly starých italských a španělských mistrů, s fotografiemi Augusta Sandera, Diany Arbus, Rijneke Dijkstry či Loretty Lux, kde portrétovaní upírají uhrančivé pohledy přímo na diváka, i s filmy Stanley Kubricka The Shining nebo Tima Burton.
Vladimir Birgus